Projekt Příběhy bezpráví na naší škole

5. prosince k nám do třídy nezabloudil ani Mikuláš, ani čert, ani anděl, ale pan Bičík. V rámci hodin etické výchovy byl pozván na besedu, při které nám velmi poutavě vyprávěl o životě v exilu. Pan Bičík se narodil v Tatobitech. Jedná se tedy o našeho krajana. Jeho život se zdál vcelku obyčejný, dokud nepřišla v roce 1968 okupace. Pan Bičík se hrozby obával již předtím a měl plán útěku.

Obstaral si vízum pro sebe a svou rodinu do Švýcarska. Jediné, co nečekal, bylo, že okupace přijde tak brzo. Když se 21. 8. probudil a viděl tanky, na nic nečekal a navrhnul manželce možnost útěku z okupovaného Československa. Manželka souhlasila. Sbalili si jen pár základních věcí a vyrazili na cestu. Cestou míjeli kolony vojenských vozidel. Jejich útěk se málem nezdařil. Když dojeli na hranice, československá pohraniční stráž měla černé pásky. Po důkladné kontrole, důstojník řekl: „Kdybyste se už nevrátili, tak hodně štěstí.“ Nejdříve přijel do Německa, kde se zdržel jen chvíli, a když mu nebyl nabídnut žádný byt, tak se vydal do Švýcarska. Zde byl dočasně ubytován v atomovém krytu společně s dalšími uprchlými Čechoslováky. Německy neuměl, ale jak řekl, učil se rychle. Měl štěstí a získal místo v bance. Ve Švýcarsku žil až do roku 1996, kdy se vrátil do už do České republiky. Dnes má dvě občanství a do Švýcarska se často vrací. Všichni děkujeme, že si na nás pan Bičík udělal čas.

Jáchym Pochop a Lukáš Kinský za 9. třídy ZŠ 28. října

banner120x90 1 Logo VCT2 logo ev2 1 Logolink2 jsns logo1